Vybrat si správnou outdoorovou obuv je rok od roku těžší. Díky technologickému posunu je současná nabídka na trhu natolik široká, že se v ní i experti leckdy ztrácí. Tobě se to však nestane, protože pro tebe máme komplexní návod, jak postupovat při výběru outdoorové obuvi na hory, do města i na lehké procházky v přírodě, včetně tipů na konkrétní modely.
Materiál obuvi
Výška bot (nízké, vysoké, polokotníkové)
Terén, ve kterém se budu pohybovat
Tlumící vrstva
Konstrukce
Než si představíme konkrétní typy outdoorové obuvi, zaměříme se na tvoje preference. Ideální počátečním bodem, jak s výběrem začít, je si odpovědět na následující otázky:
Kdo jsem?
- pohlaví, věk a váha
Pro jaké aktivity budu boty využívat?
- každodenní (městské) nošení (vysokohorskou) turistiku, běh, via ferraty...
Jakým podmínkám budu boty vystavovat?
- teple a suchu (léto), proměnlivému počasí (jaro/podzim), chladu a vlhku (zima).
V jakému terénu se budu v botách nejčastěji pohybovat?
- zpevněném (cesty, pěšiny, chodníky…), volném (skály), zimním (sníh, led)...
Mám specifické požadavky?
- fyziologické: úzké/široké chodidlo, vysoký nárt, širokou špičku.
- chci nízkou/kotníkovou variantu (případně výška komínu).
- chci boty konkrétní značky, boty specifické barvy…
Základní otázky jsme si odpověděli, tak můžeme jít zkoušet. A nebo ne? Ještě než se vrhnete do vybírání, pojďme si představit základní parametry, na které si dát při výběru outdoorové obuvi pozor.
Celokožené boty vynikají svou vysokou odolností. V případě správné péče (především voskováním) ti bez problémů vydrží i přes dekádu. Jejich mínusem je vyšší hmotnost, horší prodyšnost a vyšší cena. Jsou tedy především vhodné pro ty z vás, kteří si nechtějí na každou sezónu kupovat nové boty a není jim cizí si za kvalitní outdoorovou obuv připlatit.
Co se týká voděodolnosti, správně naimpregnovaná useň (kůže) vydrží bez promoknutí až 8 hodin. Před dalším použitím ji je ale potřeba perfektně vysušit, jinak její odolnost vůči vodě při dalším používání výrazně klesá (stejně jako celkový komfort při nošení). Pokud tedy častěji přespáváte mimo teplo chat nebo vyrážíte na vícedenní treky, doporučujeme raději zvolit textilní či kombinovaný svršek s membránou (nejčastěji Gore-Tex).
Textilní typ svršku je oproti celokožené variantě výrazně lehčí, prodyšnější a cenově dostupnější. Jeho nevýhodou je nižší životnost a odolnost – zvláště ve variantě s Gore-Tex membránou, která částečně snižuje prodyšnost obuvi.
Jedna ze základních otázek by měla být je, zda jsou pro mě lepší vysoká nebo nízká outdoorová bota.Zde platí přímá úměra: čím náročnější terén je, tím stabilnější a pevnější botu bys na noze měl/a mít. A to je pravidlo, které se týká podešve (podrážky) i zpevnění kotníku. Pokud se pohybuješ v lehčím terénu v teplejším klimatu, můžete zvolit i outdoorové sandály. Je však dobré mít na paměti, že v takovém případě jakékoliv zaškobrtnutí, z důvodu minimální fixace chodidla i kotníku, může vést ke zranění.
Nejrozšířenější řazením outdoorové obuvi je to abecední, tedy kategorie obuvi: A, AB, B, BC, C a D – a k tomu zvlášť přiřazovaná kategorie approach (nástupovky). Toto řazení začíná obuví pro každodenní chození (i po městě) a končí speciálkami určenými pro pohyb v tom nejnáročnějším terénu. Nic ti abecední značení neříká a nevíš, jak byste podle něj hledal/a ty správné boty? Nevadí, poradíme, podle jakých parametrů si vybrat outdoorové boty do konkrétního terénu i na specifické aktivity.
Volnočasové/vycházkové boty spojují 3 specifika: nižší hmotnost, měkčí podešev a dobrá prodyšnost svršku. Zpravidla se jedná o boty nízké a textilní, ale v nabídce najdeš i modely kožené, (polo)kotníkové, a dokonce i s membránou.
Jsou vhodné do zpevněného, méně technického terénu a na českých horách ideální lehčí jednodenní výlety od jara do podzimu. V zimních měsících pak najdou lepší uplatnění při pohybu v městské džungli. Většinou mají na špičce měkčí obsázku proti okopu, byť se najdou i výjimky.
Ruku v ruce s měkčí a tím i pohodlnější podešví a mezipodešví se většinou jedná o boty s nižší životností. Na druhou stranu jejich cost per wear, tedy cena za jedno nošení, je oproti VHT (botám pro vysokohorskou turistiku) či ferratovým botám mnohonásobně nižší. Logicky – jak často nosíš například boty na ledovce?
Přečtěte si, jak pečovat o outdoorovou obuv
Když nemáš v hledáčku boty na každodenní nošení, ale chceš investovat speciálně do bot na túry, doporučujeme zvážit, co je tvou typickou lokalitou. Tedy kam budeš boty nejspíše nejčastěji nosit.
Jsou-li to především tuzemské hory, mělo by se především jednat o boty lehké, s bytelnou podešví a obsázkou minimálně na špičce, která chrání proti nakopnutí. Pokud máš kotníky náchylnější na podvrtnutí (nebo nechceš zbytečně riskovat), zvaž boty v (polo)kotníkové variantě. Pokud spíše preferuješ lehký krok, doporučujeme se podívat také do kategorie na každodenní nošení – viz výše.
Pokud se přesuneme do vyšších hor – Tater či Alp – kotníková varianta je už téměř povinností, stejně jako vyšší, tvrdá obsázka (nejlépe kolem celé boty). Takovou botu lze pak využít prakticky na všech (i nezpevněných) cestách a v případě pohybu na sněhových či ledovcových polích můžete použít i mačky, které na ně jdou bez problému nasadit. V této kategorii je důležitým parametrem při výběru také materiál tlumící vrstvy.
Pokud se chystáš na vrcholky velehor – nehledě na roční období – či na území věčného ledu a sněhu, při výběru obuvi se především zaměř na její tuhost. Ta by měla být mimořádná. Dalším důležitým bodem při výběru jsou drážky pro uchycení poloautomatických či rychloupínacích maček – ty by měly ideálně být jak na špičce, tak na patě. Ve většině případů se jedná o boty zateplené, kombinující useň a velmi odolné syntetické materiály s membránou.
Pro klasickou turistiku na zpevněném povrchu se nejedná o boty pohodlné. Jsou to především speciálky pro vertikální pohyb v tom nejnáročnějším terénu – horolezce, alpinisty a jim podobné. Pokud se chceš dostat bezpečně a pohodlně pod skálu (a případně se pustit ve stejné obuvi do lezení), jsou pro tebe ideální tzv. nástupovky nebo boty na via ferraty.
Obě varianty bot mají tři specifika: tuhou mezipodešev, výrazné šněrování téměř do špičky a zploštělou část špičky podešve (tzv. climbing zone), která pomáhá ke snadnějšímu pohybu po malých skalních stupech.
V případě bot pro každodenní nošení šlo především o etylenvinylacetát, známější pod zkratkou EVA. Ten má uzavřenou pórovou strukturu, která při namáhání postupně praská, a ztrácí tak své vlastnosti. Podešev z EVA pěny má z naší zkušenosti životnost do 3000 km.
Druhou variantou je těžší polyuretanová pěna, která je u techničtějších bot běžnější. Ta oproti EVA pěně má otevřenou pórovou strukturu. To v praxi znamená prakticky neomezenou mechanickou životnost. Jedinou limitací je její chemická (ne)stálost. Tento typ podešve má životnost až 11 let a platí u ní pravidlo, že čím více botu využíváš, tím pomaleji její chemický rozklad (odborně hydrolýza) probíhá. To nejhorší, co pro takovou botu můžeš tedy udělat, je ji uskladnit ve vlhku a horku.
U dražších bot se rovněž vyplatí soustředit na to, jak je vyrobená jejich konstrukce (kostra boty). Ty se dělí na lepené a vstřikované. U lepené varianty se podešev boty dá vyměnit, čímž můžeš prodloužit celkovou životnost boty, u varianty vstřikované toto nelze.
Boty se vstřikovanou konstrukcí jsou proto levnější, lehčí a dají se vyrábět velkosériově. Lepené boty jsou těžší, náročnější na výrobu, a proto i cenově dražší. Odvděčí se však lepší odolností a zmíněnou možností výměny podešve.
Nyní přichází na řadu zkoušení – čím více času si pro něj vyhradíš, tím lépe – není nic neobvyklého, že u nás na prodejně stráví zákazníci i dvě hodiny. Po letitých zkušenostech se doporučujeme zaměřit na…