Vývoj brankářské výstroje: Historie plná bolesti

V minulém článku jsi se dozvěděl o evoluci hráčské hokejové výstroje. Možná ještě většími změnami, alespoň na první pohled, prošla brankářská výstroj. Pryč jsou dřevní doby, kdy stál v brance muž, který se vybavením prakticky nelišil od hráče. S nadsázkou by se dalo říct, že jeho jedinou výstrojí tehdy byly odvaha a šílenost. Dnes se dozvíš, jak se brankářské vybavení posunulo od prehistorických začátků k moderní výstroji.

Gary Smith z Minnesota North Stars v brankářské výstroji z konce 70. let. (Zdroj: Pinterest.com)

Test odvahy

Před nástupem specializované brankářské výstroje nosili brankáři základní výstroj, která slibovala jen minimální ochranu. První ochranné prostředky byly kožené chrániče nohou, po vzoru chráničů používaných v kriketu, vyplněné výplní do polštářů a čalouněného nábytku.

Šířka těchto chráničů byla v roce 1925 omezena na 12 palců, což znamenalo jednu z prvních snah o zvýšení počtu gólů zmenšením brankářské výstroje. Tento trend zmenšování výstroje se ve velkém promítne po roce 2005, ale k tomu se ještě dostaneme. Zkrátka, stoupnout si v hokejových začátcích do branky nebylo nic pro slabé povahy.

Trenére, já vám na to kašlu!

Brankářské masky v začátcích neexistovaly a první pokusy o ně byly jen z kůže. Důležitým inovátorem byl pro brankářské vybavení Clint Benedict. V roce 1930 se objevil v brance s koženou maskou na tváři poté, co jej trefil puk. Jeho maska ale měla vystouplý nos, takže nešlo sledovat puk na ledě a navíc nebyla kůže právě nejbezpečnější materiál proti tvrdým střelám pukem.

Významný zlom ve výstroji brankářů přišel až na konci 50. let 20. století. Jacques Plante z Montrealu Canadiens si v roce 1959 nasadil brankářskou masku tvarovanou podle obličeje ze skelných vláken. Na vině byl fakt, že dříve dostal pukem do obličeje, a proto hledal ochranu, která by mu pomohla podobnému zranění opětovně předejít.

Humorně dnes vyznívá, že Plante v této masce sice trénoval, ale tehdejší trenér „Habs“ Toe Blake mu v ní zakázal jít do ostrého zápasu. Plante se ale zatvrdil a řekl, že bez masky na led nejde. Blakeovi, který v té době neměl náhradního brankáře, nezbylo nic jiného, než Planteovi dovolit v masce hrát. Dnes je Planteova maska součástí Hokejové síně slávy v Torontu.

Jacques Plante se svojí inovativní brankářskou maskou. (Zdroj: Pinterest.com)

Inovace na tvářích brankářů nejprve sbírala posměšky a setkala se skepticismem podobným skepticismu Václava Klause ohledně Evropské unie a globálního oteplování, ale nakonec se stala standardní součástí brankářské výstroje.

Co rána, to steh na masce

Původní Planteova maska ze skelných vláken se brzy vyvinula v kombinaci helmy a mřížky a později v jednodílnou masku. Sklolaminátová maska s designem, který těsně kopíroval obličej brankáře, se stala jedním ze symbolů ledního hokeje.

Když jsme u designu, tak maska nabídla brankářům prostor pro vyjádření jejich individuality. Tradici personifikovaných masek s nápaditým designem odstartoval Gerry Cheevers z Bostonu Bruins. Přesněji řečeno týmový lékař Bruins John Forestall.

Na jednom z tréninků schytal Cheevers ránu pukem do hlavy, ale i díky novému typu brankářské masky vyvázl bez zranění. Doktor Forestall mu pak na masku namaloval steh. Od té doby kdykoli Cheevers inkasoval ránu do hlavy, na masce přibyl nakreslený nový steh. Vznikl tak jeden z nejslavnějších designů brankářské masky, na který začali navazovat další gólmani a umělci.

Bruins goalie Gary Cheevers added a stitch to his mask every time a puck struck it. Via @si_vault pic.twitter.com/Dq5B4bFpvT

— Stirrups Now! (@uniformcritic) March 1, 2015

Tak se na to podíváme

Vladislav Treťjak se v roce 1972 objevil s helmou, která kombinovala regulérní hráčskou helmu a mřížku. V porovnání s lisovanými maskami ze skelných vláken získal brankář lepší výhled. Později tento typ helmy proslavil třeba Dominik Hašek, který v ní chytal až do konce kariéry.

V době, kdy se objevil Treťjak s novým typem helmy, si v NHL odbyl derniéru poslední brankář bez helmy Andy Brown. Mimochodem se v téže sezóně 1973/74 pyšnil rekordem v počtu trestných minut brankáře v jedné sezóně. Jeho 60 trestných minut později překonali už jen Ron Hextall (dokonce hned třikrát!), Tom Barrasso, už zmíněný Gerry Cheevers a Ed Belfour.

1974 Andy Brown of the @penguins the last goalie in #NHL to play without a mask #CHCO #classichockey #oldtimehockey pic.twitter.com/r4296duT7C

— Classic Hockey Co. (@ClassicHockeyCo) November 4, 2014

Přesto konstrukce později čelila kritice kvůli nedostatečné ochraně obličeje a lebky, což vedlo k vývoji moderní kombinované masky.

Moderní kombinovaná maska kombinuje to nejlepší z obou světů

Kombinovaná maska, hybrid sklolaminátové skořepiny a mřížky, vyřešila omezení starší konstrukce. Mřížka rozptýlila náraz puku, čímž se snížilo riziko zranění, zatímco skořepina ze skelných vláken nabídla těsné padnutí. Dnes je kombinovaná maska nejběžnějším typem masky používaným brankáři na všech úrovních ledního hokeje.

Lapačka? Vystačíme si s rukavicemi!

Vývoj lapačky a vyrážečky byl rovněž spletitý. Brankáři v zárodcích hokeje nesměli puky chytat, ale jen vyrážet. Navíc nesměli padat nebo klečet. Nejprve se tedy objevily vyztužené rukavice, které připomínaly spíše boxerské rukavice nebo rukavice dnešních hráčů. Mezi lapačkou a vyrážečkou tehdy ještě nebyl rozdíl, ten se začal rýsovat až po roce 1915.

Brankáři stále dbali na to, aby měli cit v prstech, proto lapačka stále vypadala spíš jako rukavice. Gólmany ale začalo štvát, že jim puky z prstů vypadávají, a tak si začali prsty na rukavicích spojovat páskou. V lapačce na podobném principu začal chytal už zmíněný Clint Benedict, který také jako první brankář prosadil změnu brankářského stylu a začal při střelách padat na led.

Reakce na golfový úder

V roce 1946 se v brance New York Rangers objevil Emile Francis, který si nechal rukavice přešít na 3 oddíly - jeden pro palec, druhý pro ukazováček s prostředníčkem a třetí pro prsteníček s malíčkem.

Emile Francis udělal významný krok k dnešní lapačce. (Zdroj: Pinterest.com)

S nástupem golfového úderu se prsty v takto upravené lapačce snadno lámaly, a tak si začali brankáři strkat prsty do třetího oddílu a druhý nechávali volný pro chytání puku. Od padesátých let tak začali brankáři chytat s lapačkou, která se velmi podobala té dnešní.

Následovalo přidání různých vyztužení, manžet a samozřejmě i dnešní síťky, do které puk po chycení zapadne. Tvar vyrážečky se drží už od roku 1950, jen došlo rovněž k vyztužení a zkvalitnění materiálů.

Chceme víc gólů

Další brankářská výstroj si procházela rovněž vývojem, a to jak po stránce materiálů, tak rozměrů. Důležitým milníkem byla výluka v roce 2005, po které přišlo vedení NHL s významnými úpravami pravidel pro rozměry brankářské výstroje. Cílem bylo zvýšit počet vstřelených gólů.

Betony se zúžily o palec, vyrážečky se zkrátily o dva palce a o stejný rozměr se zmenšil obvod lapačky. Další úprava pravidel přišla v roce 2016, kdy se betony a vyrážečky zmenšily o další palec. V loňském roce 2023 se pak o palec zúžily ještě kalhoty v oblasti stehen.

Cíl zvýšit počet branek zmenšením výstroje brankářů se pak dá považovat za splněný. Po úpravě pravidel se počet gólů v NHL zvýšil asi o 10 %.

Cesta k bezpečnější a účinnější výstroji nekončí

Cesta hokejové brankářské výstroje byla poznamenána neustálými inovacemi a přizpůsobováním. S tím, jak se hokej vyvíjí, se bude vyvíjet i vybavení, které brankáři používají. Budoucnost slibuje ještě bezpečnější a účinnější výstroj, která je navržena tak, aby chránila brankáře a zároveň zachovávala rychlé tempo a vysoký počet gólů, díky nimž je hokej tak vzrušující podívanou.

Od hrubých kožených chráničů a primitivních masek až po moderní syntetickou výstroj a pokročilé konstrukce masek. Každý krok na této cestě byl veden snahou chránit brankáře a zároveň zachovat vzrušení ze hry.