Řev a vzdechy na kurtu. Proč tenisté hekají při hře?

Tenis bývá označován jako sport gentlemanů. Má ale jednu zvláštnost, která se do tohoto obrazu příliš nehodí – hekání a křik tenistů a tenistek při zápase. Věc, která je přirozená a mnohdy vzniká mimoděk jako doprovod fyzického úsilí, ale také rušící prvek, na který si stěžují nejen hráči, ale také fanoušci. Dnes se dozvíš, proč tenisté mají potřebu hekat a co jim to přináší nebo kteří tenisté a tenistky křičí hlasitě jako lev.

Michelle Larcher de Brito je nejhlasitější tenistkou v historii. Naměřili jí 109 decibelů.

Do očí bijící výjimka

Hekání a tenis jsou neodmyslitelně spojené nádoby. Dovedeš si představit, že sleduješ Marii Sharapovu nebo Rafaela Nadala a při zápase je ticho? Těžko.

Vzdychání a další zvukové projevy se objevují spíše u silových sportů jako je vzpírání, u bojových sportů jako box nebo MMA. Mezi dalšími celosvětově populárními sporty jako jsou fotbal, hokej nebo basket je ale tenis výjimkou. O to víc do očí bijící, protože diváci jsou během hry úplně potichu.

Nejhlasitější bručouni v historii tenisu

Prvními hráči, kteří tento fenomén zpopularizovali, byli Monica Seles, John McEnroe a Jimmy Connors. Seles byla schopna dosahovat až 90 decibelů.

Hekání v profesionálním tenise se stalo zcela běžným, někteří hráči se ale proslavili mimořádně hlasitým doprovázením úderů. Maria Sharapova nebo Victoria Azarenka byly schopny křičet o síle více než 100 decibelů. Nekorunovanou královnou je pak portugalská tenistka Michelle Larcher De Brito, které zvládli naměřit úctyhodných 109 decibelů. Pro zajímavost – v těchto hladinách zvuku se pohybuje zvuk motorky, ruční vrtačky nebo řevu lva.

9 důvodů, proč se hekání jen tak nezbavíme

Většina diváků a příležitostných hráčů považuje hekání v tenise za zbytečné rozptýlení nebo nesportovní taktiku. Ve zvukových projevech se však skrývá víc, než by se mohlo zdát. Pro mnoho profesionálních tenistů je vzdychání či hekání nedílnou součástí jejich hry a nabízí různé fyzické i psychické výhody. Důvody, proč se hekání v tenise nezbavíme, odhalují i pozitivní účinky na výkon samotný. Měli bychom tedy být k těmto zvukovým projevům tak kritičtí?

1. Více síly a rychlosti v úderech

Vědecké studie prokázaly jasnou souvislost mezi upuštěním páry se zvukovým doprovodem a výkonem. Výzkum ukázal, že hráči, kteří se při úderech nezdráhají ulevit si, trefují klasické údery o 3,8 % rychleji a podání o 4,9 % rychleji než ti, kteří jsou zticha. Zvýšení síly tímto způsobem nepřináší žádné dodatečné energetické náklady, takže je udržitelnou strategií po celou dobu zápasu. Může se tedy zdát, že hekání je projevem zvýšeného fyzického úsilí a přispívá k zvýšení rychlosti a síly úderů.

2. Strategie k odvedení pozornosti soupeře

Křik při úderech může sloužit jako psychologická taktika k rozptýlení soupeře, což může způsobit ztrátu jeho soustředění a koncentrace. Ostrý, náhlý zvuk, který hráč vydává, může soupeře zneklidnit a vést k narušení jeho herního rytmu.

3. Vliv na reakční dobu soupeře

Zajímavé je, že zvuk hraje v tenise zásadní roli. Hráči často využívají zvuk kontaktu míče s raketou k posouzení síly a směru úderu. Hlasité projevy mohou tento zvuk zakrýt a ovlivnit tak schopnost soupeře přesně vyhodnotit úder. Studie naznačují, že když soupeř vzdychne, tenisté o 3 až 4 % hůře odhadují, kam míček směřuje a jakou rychlostí.

4. Blafování

Kromě rozptýlení může hekání sloužit také jako snaha o blafování. Tenista vypustí hlasitý výkřik, jako kdyby udeřil silný topspinový forhend, a teprve po něm lízne jemný drop shot, čímž soupeře zaskočí. 

5. Uvolnění napětí

Vzdychání slouží také jako psychologické a fyziologické uvolnění napětí. Toto uvolňování napětí může být obzvláště užitečné v rozhodujících okamžicích zápasů, kdy je hladina stresu a úzkosti vysoká.

6. Zlepšení dýchání a rytmu

Zvukový doprovod může pomoci také s načasováním úderu a synchronizuje dýchání přesně s úderem do míče. To může výrazně zlepšit načasování úderu, což vede k přesnějším a silnějším úderům.

7. Zvýšení sebevědomí

Psychologové naznačují, že vzdychání může zvýšit sebevědomí hráče na kurtu, což mu umožní podat lepší výkon. Díky hekání se hráč může cítit asertivněji a mít vše pod kontrolou, což pozitivně ovlivňuje jeho hru.

8. Síla zvyku

Pro některé hráče je hekání návykem zakořeněným od dob jejich tréninku v dětství. Hráčky jako Maria Sharapova a Monica Seles veřejně prohlásily, že na kurty vzdychaly od mládí. Pokusit se přestat s hekáním v pozdější fázi kariéry by bylo stejně náročné jako změnit držení tenisové rakety.

9. Kopírování vzorů

Stejně jako jiné aspekty tenisu lze i hekání považovat za trend, který mladší hráči napodobují od elitních hráčů. Pokud špičkoví hráči, kteří vyhrávají grandslamy, křičí, mohou si tuto taktiku osvojit i nastupující hráči, kteří jen kopírují svoji oblíbenou tenisovou hvězdu.

Maria Sharapova byla známá hlasitým zvukovým doprovodem každého úderu.

Mělo by být hekání v tenise povoleno?

Přes zjevné výhody hekání a vzdychání se jeho přítomnost v tenise neobejde bez kontroverzí. Tenisové legendy jako Martina Navrátilová ho dokonce označily za „čistý a jednoduchý podvod“ a argumentovaly tím, že tlumí zvuk míčku letícího z rakety protihráče, což je pro hráče zásadní zvukový signál.

V roce 2012 se při Wimbledonu strhla debata o tom, jak hekání a další zvukové projevy ze hry vymýtit. Hovořilo se o zavedení „Grunt-O-Meter“ čili jakýchsi hlukoměrů, které by hlasitost hráčů a hráček měřily. Jenže starého psa novým kouskům nenaučíš a už tehdy se mluvilo o tom, že hráčky jako Azarenka nebo Sharapova nezměníš a opatření by mělo být namířeno spíše na budoucí generace.

Jsme ale na konci roku 2023, žádná taková opatření dosud nebyla přijata a hráčky jako Aryna Sabalenka trápí naše ušní bubínky dál. Pravidla tenisu upravují jen koučování hráčů a hráček od trenérů nebo nevhodné a vulgární vyjadřování. Ať se nám to tedy líbí, nebo ne, hekání z tenisu v dohledné době jen tak nezmizí.