Už ho mám! Stojí u nás v obýváku opřený o knihovnu (přece ho nenechám venku na balkoně) a já se na něj nemůžu vynadívat. Na koho? No to se podržte: na mého vlastního tyrkysového Trexxe![caption id='attachment_9154' align='alignnone' width='633']
Dokonce i kočkám se Trexx líbí :)[/caption]
Jestli jste četli mou recenzi na Trexxe od Yedoo, víte, že to byla moje vysněná koloběžka. Pokukovala jsem po ní už v době, kdy jsem si kupovala Yedoo Four, ale říkala jsem si: Ne, tohle není koloběžka pro mě, takovou si já v životě nepořídím.No prosím, a teď stojí sotva dva metry ode mě a já nedokážu vůbec popsat, jakou z ní mám radost a jak skvěle se mi na ní jezdí. Už máme za sebou závod, výlety na Brněnskou přehradu a na Macochu a pěkných pár dalších najetých kilometrů. A že to není koloběžka pro mě? Cha, houby s voctem! Mrkejte, jak ladíme.[caption id='attachment_9159' align='alignnone' width='633']
Odteď ladím všechno do tyrkysova![/caption]
Můj vlastní Trexx pro mě znamená definitivní přechod od malé koloběžky na „pořádnou“. Přechod, který nastartoval SportObchod.cz tím, že mi půjčil Kostku Tour – potom přišel Trexx a pak už nebylo cesty zpátky. Věděla jsem, že se k malé koloběžce nemůžu vrátit.S přechodem na velkou koloběžku se toho totiž hodně změnilo.Konečně jezdím na výlety
Dřív jsem měla koloběžku jen jako dopravní prostředek na cestu do práce a z práce. Těch 20 kilometrů jsem se naučila zvládat a brala jsem to jako každodenní tělocvik. Na výlety jsem si s Fourkou netroufla – rozhodně bych s ní nejela na Brněnskou přehradu s vědomím, že mě jen cestou tam čeká 19 kilometrů a dva pořádné kopce. S Trexxem to není problém a povím vám, že neznám lepší pocit, než když vydupu ten pitomý kopec a konečně frčím dolů.[caption id='attachment_9156' align='alignnone' width='633']
Kolo a koloběžka? I takové výlety zvládám![/caption]
Zapojila jsem se do koloběžkářské komunity
Díky velké kolobce jsem se odhodlala vyjet si s někým dalším. Nejdřív jsem zlanařila přítele, který na krátké výlety (převážně z kopce) vyfasoval Fourku, potom jsem udělala další krůček a přidala se ke skupince koloběžkářů – Brněnskému kolobkovému gangu. Je super vyjet si občas s dalšími koloběžkáři, popovídat si o koloběžkách a nechat si poradit!Odjela jsem svůj první (a druhý) závod
Už na Kostce Tour Max se mi jelo tak dobře, že jsem si troufla přihlásit se na závod. O tom jsem vám koneckonců psala v článku o mém závodnickém poprvé. Když se za Koloběžka Cupem ohlédnu, znamená pro mě dost zásadní věc: zlom v náhledu na pohyb a sport jako takový. Sport pro mě dřív byla školní povinnost, dost otravná mimochodem. Sport byl pro ty, kdo vyšplhají na tyč za pět sekund a uběhnou patnáctistovku tak, aby si je tělocvikářka zařadila mezi své oblíbené žáky. Sport nebyl pro mě, knihomolku a trochu šprtku, která nenávidí běh a nekouká na hokej.Díky koloběžce a svému prvnímu závodu to vidím jinak. Pohyb mě začal bavit, dělá mi radost vyjet si na koloběžce, trochu se u toho zapotit, vydupat s funěním kopec, sledovat tachometr a snažit se ještě trochu přidat. A sport je teď dokonce něco, co by mi mohlo jít. Vždyť já mám doma skutečnou medaili!(V tuhle chvíli dokonce dvě – teď, když pro vás píšu tenhle článek, mám čerstvě za sebou závod na 10 km v rámci Brněnského koloběžkového půlmaratonu. A byla jsem třetí!)[caption id='attachment_9157' align='alignnone' width='500']
Jediné medaile mého života – šesté a třetí místo[/caption]
Poprvé jsem spadla a sedřela si nohu
Mám za sebou první pád. A víte co? Měla jsem z něj obrovskou radost a obvaz jsem následující týden nosila s hrdostí. Lidi se mě ptali, co se mi stalo, a tak jsem mohla vysvětlovat, že jezdím na koloběžce a že jsem se trochu odřela, ale jinak je to hrozně super a všichni by měli koloběžku zkusit. Mám pocit, že jsem tím pádem zpečetila, že jsem opravdová koloběžkářka.Začala jsem brát koloběh vážně
V minulém článku jsem psala, jaké vybavení na koloběžku nutně potřebujete. Chcete něco vědět? Já sama jsem nic z toho ještě nedávno neměla. Až s velkou koloběžkou (tehdy ještě vypůjčenou) jsem si začala postupně pořizovat důležité věci, jako je helma, rukavice nebo brýle. Řekla bych, že až s Tourkou jsem začala brát koloběh vážně – hlavně případný pád.[caption id='attachment_8985' align='alignnone' width='633']
Helma, brýle, rukavice. Bez nich bych nevyjela.[/caption]
Dělám koloběžkám reklamu, kudy jezdím
Tyrkysový Trexx je nepřehlédnutelný: jednak je velký, jednak má nádhernou barvu. Díky tomu si ho všímají i nekoloběžkáři a často se mě na něj ptají.„A kolik to tak jede? – Fakt? No tak to vážně není jenom pro děcka!“ nebo „Ta je ale pěkná, jak se na ní jezdí?“Z toho mám radost, protože moc ráda vykládám o koloběžkách někomu, kdo na nich nejezdí. Ráda vidím, že ho zaujaly, a tak přetrpím i pořád se opakující dotaz, jestli měním nohy. (Ne, to prostě jedu třeba 30 kilometrů na jednu a 30 na druhou.)Sečteno a podtrženo, z nového Trexxe jsem nekonečně nadšená a něco mi říká, že bude letos moje koloběžková sezóna o něco delší, abych si ho užila. A příští rok ho dovybavím. Do té doby se snad zvládnu rozmyslet, jestli můžu něco tak dokonale elegantního ověsit blatníky a košíkem. Co myslíte, měla bych být radši praktická, nebo ctít Trexxův design?Jak se vám vůbec jezdí, co se ochladilo? A na čem dupete?Trhněte si!Kam dál?